Politické strany a morálka

Ocitli jsme se v samotném závěru dlouhého předvolebního maratonu. Již několik měsíců na nás útočí ze všech bilbordů tváře, hesla, sliby, zkratky, nad kterými se už ani nepozastavuji. Z počátku jsem si rád četl slogany, zasmál jsem se vtipům. Dnes jsem již ale znechucen a v duchu se modlím, aby už konečně nastal onen volební víkend a já se zase mohl na ulici dívat na dosud nenáviděné, přesto však nyní s touhou očekávané reklamy na jogurty, prací prášky, nebo sekačky. Pokud bylo cílem této kampaně lidem volby znechutit, tak se to v mém případě podařilo na 120 %. Přesto se však z posledních sil vzochopím a do urny svůj hlas vhodím, protože jen tak můžu převzít i já odpovědnost za to, co se zde bude dít příští (snad) čtyři roky.

Ale co mě vedlo k napsání této úvahy? Kdysy dávno – snad někdy v únoru, mi poslal kamarád odkaz na stránky pana kardinála Vlka, konkrétně na článek, ve kterém se věnoval současné politické situaci v zemi. (http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=404) Článek ve své době vzbudil velký ohlas, roztrpčil dokonce i předsedu KDU-ČSL pana Svobodu, který na něj musel reagovat. Ale k tomu se nechi vyjadřovat – každý si může tehdy probíhající debatu najít na netu.

Ve své úvaze pan kardinál píše o „nutnosti dát demokratické společnosti, oblasti ekonomie, financí chybějící pevnější hodnotový základ řízení.“ Volá po etice, morálce, „která se musí stát duší právního systému i mezilidských vztahů, ne vnucenou ideologií.“ Jak však dále píše, „to se ovšem nedá nadekretovat shora, ale dosahuje se toto dlouhodobou pečlivou formací, výchovou za spolupráce všech.“ Jako řešení pan kardinál navrhuje „vzájemný konsenzus, že duchovní hodnoty jsou nutné pro život a perspektivní rozvoj a pokrok celé společnosti, a společné úsilí o nalezení mechanismů formace společnosti.“ Celá úvaha končí posteskem, že žádná strana bohužel žádný takový bod v programu nemá.

Ano, zní to krásně a mnohý s tím samozřejmě může souhlasit. Křesťanská morálka, na níž stojí evropská demokracie, je důležitá – pokud se vytratí, můžeme se rozloučit i s naším dosud jakž takž fungujícím politickým systémem. Bez hodnotového základu (který je pro euroamerickou demokracii křesťanský, ať se nám to líbí nebo ne), se naše civilizace sesune jak domeček z karet. Svými vizemi se pan kardinál jasně přihlásil ke klasickému konzervativnímu pojmu politiky (nositelky hodnot a morálky ve společnosti). Od tohoto pojetí bylo upuštěno až příchodem jiných autorů a ideologií, kdy se politika stala vším možným jen ne nástrojem orientovaným na hodnoty, určeným k jejich předávání - politika se stala nástrojem určeným k boji a nebo případně jen souborem technických pravidel k výkonu moci.

Jenže lze takové stanovisko obhájit i v dnešní situaci? Neumím si představit, že by tématem politického boje v ČR byly duchovní hodnoty. Jsme možná ve zcela jiné situaci než před dvěma sty lety, kdy se končila vláda klasického pojmu politiky. Svět se začal měnit. Rozšiřovala se dosud přiznaná práva občanů, měnily se politické systémy, vznikaly politické strany, svět se stával složitější, byrokratičtější. Touha po duchovnu se z politiky vytratila... a přešla na církve. Ano, stoupl význam církví, neboť se právě z nich stali nositelé duchovní tradice. Došlo k odloučení moci duchovní a moci světské, což lze považovat za jednu z velkých výher demokracie, ale i křesťanství.

Pan kardinál přichází s myšlenkou, aby politické strany nalezly mechanismy k (duchovní, morální) formaci společnosti. Nevím proč, ale trochu mě to děsí. Neumím si představit pana Paroubka, jak každý týden hovoří k národu o morálních základech společnost. Neumím si představit pana Filipa, jak hovoří k dětem školou povinným o nutnosti každého národa mít ve svém základu duchovní hodnoty. Neumím si představit ani pana Johna, jak sepisuje učebnice morálky a nechává je distribouovat do všech základních, středních škol, jak jeho rozdává je seniorům. Neumím si představit, jak je předávání morálky a duchovních hodnost v rukách stranických sekretariátů. Tedy... představit si to umím, ale mrazí mě z toho v zádech.

A tak prosím nejen pana kardinála, ale vás všechny, kteří půjdete k volbám: nechtějme po našich politicích, stranách, hnutích, aby byli právě oni nositeli, vzory a propagátory morálky a duchovních hodnot. Nechtějme, aby právě na jejich bedrech spočívala tato velká odpovědnost. Nehazardujme tak s naší budoucností. Začněmě raději všichni, zcela dobrovolně, sami u sebe - doma v rodině, v církvi, v občanské společnosti. Zvolme dobrou vládu, která nám zajistí spravedlivý a úsporný chod státu. Péči o duchovní hodnoty přenechme lidem povolanějším, zejména pak našemu vlastnímu hledání, necházení, vnitřnímu boji – vítězstvím i prohrám.Šťastnou ruku při volbách, přátelé.